Počátek celého příběhu se odehrál někdy v době, kdy začínal vycházet časopis Milujte se. Právě z něho jsem se dověděl o Společenství čistých srdcí a celkem mě to zaujalo. Jenže to dopadlo, jako s tím semínkem, které v podobenství o rozsévači dopadlo na skalnatou půdu. Hned sice vyklíčilo, ale protože nemělo kořeny, slunce ho usušilo. Měl jsem tisíc důvodů proč počkat…  Prostě jsem to odložil s tím, že možná někdy a už jsem se o to moc nezajímal.

Od té doby uplynulo mnoho času a já mezi tím s Boží pomocí úspěšně dodělal školy, získal řidičák, byl  biřmovaný  a jistě jsem od Pána dostal i spoustu dalších věcí. Tam nahoře asi musím mít veliký fanklub, když mi tohle všechno a plno dalšího Pán Ježíš daroval.  Asi nikdy nebudu mít na to, abych si uvědomil, jak velkými dary mě zahrnul, natož abych Mu za to dokázal poděkovat. Přesto moc děkuju Pane Ježíši.

Bůh je Pánem všeho a všech. Je i Pánem času a každému dává tolik času, kolik je třeba. Proto dal dost času i mě, abych si nejprve všechno porovnal v hlavě. Pomohl mi taky vybudovat hezký vztah k Pánu Ježíšovi a zapustit v Něm kořeny. Byla to doba plná hledání kudy se dát. Pán Ježíš byl celou dobu se mnou, posílal mi do cesty různé lidi, události atd. a pomohl mi vybrat si svoji cestu.

A tak jsem se začátkem velkých prázdnin 2011 rozhodl stát se členem Společenství čistých srdcí. Určitým způsobem to přišlo a já věděl: „ Tohle chci, tohle jsou pro mě ty pravé hodnoty, tohle mě zase o kousek přiblíží k Pánu Ježíšovi.“ Byla to vlastně další šprušle na tom pomyslném žebříku do nebe. Nějak jsem taky vycítil, že by mi to mělo pomoct na cestě do manželství a zároveň to bylo definitivní rozhodnutí pro tuto cestu. Víte je to určitě obrovská síla a zdroj milostí i požehnání, když se za vás denně modlí víc než 1200 lidí, kteří vyznávají stejné hodnoty, a není jim lhostejný váš osud.

Začal jsem celou věc řešit. Na internetu se mi podařilo najít, že se můžu stát členem SČS už za necelé dva měsíce na Velehradě. Náhoda? Nemyslím, jen další důkaz, jak se Bůh stará a dává v pravý čas každému přesně to, co potřebuje. Samozřejmě to nebylo tak jednoduché, ale každá věc, která má velkou hodnotu není bez úsilí, ale výsledek stojí určitě zato. Do poslední chvíle jsem například vůbec nevěděl, jak se tam dostanu. Sháněl jsem další informace, zažil jsem i nějaká ta pokušení, dokonce to jednu dobu vypadalo, že ten den budu muset být v práci a nic z toho nebude.

Měl jsem dojem, jako kdyby si Pán Ježíš chtěl vyzkoušet, jestli to myslím opravdu vážně nebo tak něco. Říkal jsem si, přece to teď zase nevzdám. Pomohl mi i jeden článek z Milujte se, kde se mimo jiné psalo i o právu Boha zkoušet lidi a taky o tom, jak se ten zlí snaží překazit každou věc, která nás přibližuje k Bohu. Všechno co nás přibližuje k Bohu je zdrojem velké milosti a to je zlému trnem v oku, protože mu to výrazně stěžuje "práci". Tak nějak to tam bylo napsané. Tím mi Pán Ježíš dodal ještě větší odhodlání. V podstatě snad denně jsem se za celou věc modlil a Pán Ježíš mě opět nezklamal. Pomohl mě překonat všechny obtíže a překážky. Byla to velká škola důvěry. Proto vás prosím, věřte našemu Pánu a nepodceňujte sílu upřímné modlitby, je to velice důležité pro dobrý a pevný Vztah s Bohem.

Nastal den D. Bylo krásné počasí (škaredě se udělalo až během návratu domů) a já se svým bráchou vyrazil na Velehrad. Nakonec jsme jeli vlakem, z čehož jsem měl obavu, protože nejsem zvyklí cestovat vlakem. Naštěstí mi ale Pán Ježíš dal mého bráchu, který je zvyklí takhle cestovat, takže to bylo úplně v pohodě a moc jim za to oběma děkuju. Na Velehradě bylo nádherně. Je to výjimečné místo a slavnostní atmosféra potvrzovala důležitost rozhodnutí nás všech, kdo jsme tam vstupovali do SČS. Byl to velký zážitek a přesto, že se ten den vyskytlo par problémů, Pan Ježíš mi vždy pomohl. Pamatoval na mě třeba I v bazilice, kde mi držel super místo k sezení až vepředu, abych byl ve středu dění a nebolela mě tolik záda ze stání. Tahle událost je pro mě další velká zkušenost s Boží blízkosti a pomocí.

 SČS mi dává hlavně velkou pomoc žít čistě v podobě modliteb každého z členů (i když si to třeba tak často neuvědomuju). A to proto, že jsem si před několika lety prošel závislostí na masturbaci a vůbec jsem v oblasti sexuality (samozřejmě nejen tam) napáchal plno špatných věcí. Oblast sexuality je dodnes mojí velkou slabinou. Proto při rozhodnutí vstoupit do SČS pro mě byla modlitba tolika lidí dalším důvodem (velkou motivací). Uvědomil jsem si, že prostě potřebuju, aby se za mě někdo modlil… Vždyť kdo může s jistotou říct, že se za něj denně modlí víc jak1200 lidí? Navíc máme v nebi mocné přímluvce, především naši Maminku Pannu Marii, ale taky sv. Josefa. Proto velké díky jim oběma za to a samozřejmě i ostatním členům za modlitbu, ale hlavně Pánu Ježíšovi, který je Pánem nade vším. SČS mi pomáhá taky dál růst a navíc díky tolika členům vím: „Nejsi v tom sám!“ SČS je pro mě jedno z nejdůležitějších a nejlepších rozhodnutí v mém životě. Rozhodně nelituju, právě naopak! Vydali jsme se na cestu s nejistým koncem. V kom však můžeme nalézt větší jistotu, než v našem Panu Ježíši Kristu???

 

 

Na závěr slib čistoty, který skládá každý nový člen:

„Pochopil jsem, že opravdová láska čeká, proto se zavazuji před Bohem, před sebou samým, svojí rodinou, přáteli, před mým budoucím manželským partnerem a dětmi, které přijdou, že budu žít podle pravidel čisté lásky.“

PRAVIDLA ČISTÉ LÁSKY:

  1. chápat sexualitu jako Boží dar člověku, ne jako konzumní záležitost
  2. snažit se žít v souladu s 6. a 9. přikázáním Desatera
  3. znát učení církve o těchto otázkách, pochopit jeho význam a přijmout jej
  4. rozvíjet ctnost čistoty a vydávat radostné svědectví o její hodnotě
  5. nezapomínat žít podle ostatních přikázání Desatera a rozvíjet ostatní složky autentického křesťanského života (modlitba, četba Písma svatého, život ze svátostí, atd.)
  6. denně na tento úmysl obětovat modlitbu Pod ochranu tvou